Pražský Vandrák 0.2 - videoblog z netradičních procházek Prahou - video II.

Další video ze série Pražského Vandráka - tentokrát se jedná o vandráckou stezku podél žižkovského pěšího tunelu a návštěvu Bunkrů na Vítkově.

⊕ Sláva rodu a vítězství krve pravdivé ⊕
𝔳𝔶š𝔢𝔥𝔯𝔞𝔡

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený V Y Š E H R A D (@yxsadxy)

Pražský Vandrák - videoblog z netradičních procházek Prahou - video I.

 Před nedávnem jsem se rozhodl začít točit video, z mých povětšinou ranních procházek Prahou, po zajímavých pražských místech a zapomenutých cestách s důrazem na krásno, estetično, military tématiku,  umění, architekturu, a duchovno - tak jak to mám rád. Cesty jsou všechny pěší a mnohdy nesdostupné vozem, vozíkem, kolem nebo jiným prostřdekem. Videa sdílím přes platformu Instagram, ale budu je přesdílet i sem.

ᛟ Sláva a vítězství Bohům pravdivým ᛟ
𝔳𝔶š𝔢𝔥𝔯𝔞𝔡

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený V Y Š E H R A D (@yxsadxy)

𝖁𝖞𝖘𝖊𝖍𝖗𝖆𝖉'𝖘 𝖘𝖊𝖑𝖊𝖈𝖙𝖎𝖔𝖓/ Vyšehradův výběr: ℙℝ𝕆𝕋𝕆-ℙℝ𝔼/𝔻𝕌ℕ𝔾𝔼𝕆ℕ 𝕊𝕐ℕ𝕋ℍ𝕌 (𝕆𝕃𝔻-𝕊ℂℍ𝕆𝕆𝕃 𝔻𝕌ℕ𝔾𝔼𝕆ℕ 𝕊𝕐ℕ𝕋ℍ𝕌) 𝕀.

Vyšehradův výběr PROTO-PRE/DUNGEON SYNTHU (OLD-SCHOOL DUNGEON SYNTHU) I.


V tomto krátkém výčtu se pokusím popsat svoje nejoblíbenější narávky v žánrovém zařazení "PROTO/PRE Dungeon-synth" (nebo by se dalo mluvit také o Old School Dungeon-synthu).
Jak už to s klasifikací tohoto dedikovaného (zpětně vzniknuvšího) žánru bývá, bude to komplikované, velmi rozvětvené. a mnozí dnešní vykladači historie žánru Dungeon Synth, či jeho odboček, budou jistě nesouhlasit, se zařazením či zmínkou o mnohých projektech, či nebudou sounáležet s popisy některých atributů žánru. Tak už to chodí: vkus je subjektivní, a tento výčet je velmi osobním seznamem věcí, které utvářeli můj posluchačský a tvůrčí dojem z žánru Dungeon synth, a jsou často zásadníni historickými milníky v tvorbě mého vkusu.

Uvádím vždy oblíbenou píseň i desku.

BURZUM - Hermoðr Á Helferð (Dauði Baldrs, 1997)

Deska Dauði Baldrs - tzv. první vezeňské album Varga Vikernese známého díky blackmetalovému pionýrskému projektu BURZUM, pod jehož názvem vydal dvě desky, které já (i mnoho z dalších tzv. z nás)  považuji za základ dnešního žánru Dungeon synth. Je zde patrná především návaznost na původní estetiku a témata severského pohanství, anti-křesťanství a v rámci hudby pak především na známé kompozice a harmonie až hyper-božsky znějících Burzum a tzv. druhé vlny blackmetalu. Hermoðr Á Helferð je skladba, kterou jsme z desky slyšel nejvícekrát, a je moje úplně nejoblíbenější. Odhaluje jednoduché, až primitivní melodie, zahrané na nejjednodušší synťákovou instrumentaci.

Podle mně dostupných informací byla deska nahrána pomocí synthenzátoru a kazeťáku. Bohužel, který konkrétní synthenzátor Varg použil, není zřejmé, ale podle zvukových odhadů, se jedná o Casio CZ-101, který prokazatelně používal při nahrávání (a který je významně zapsán do kompozice skladby) Dunkelheit. Mnoho let na internetu koluje také demoverze původní podoby tohoto alba s plnou fotografickou dokumentací - původní preview kazety nadepsané Vargem ručně. Následující album Hliðskjálf nahrával také v rámci vězeňské cely - tentokrát celý proces trval údajně jen týden a hlavním hardwarem byl synťák Roland D-50, a následně byla deska softwarově dotvořena. Mezi legendární zvuky tohoto dungeonového kultu, patří bezpochyby tovární presety s názvy "DigitalNativeDance" a "Fantasia!"

Obecně "vezeňské desky" Varga Vikernese, jsou jeho fanoušky, a řekněme "těmi druhými fanoušky v blackmetalu" (které sám pan Cachet vnímá jako pozéry), vnímány negativně. Často v jejich kritice zaznívají slova o "nudě" a některá kritická hodnocení, jde mnohem dál. Uvádím zde jednu citaci za všechny (nutno říct, že pozornost k takové nahrávce spíš tato kritika přitáhne): "Šílený neonacista, žhář kostelů a vrah, hraje 40 minut na dětské piánko. Může to znít vtipně, ale je to vtipné ani ne z poloviny."

Pro mě osobně je Dauði Baldrs ve společnosti Hliðskjálfu úplně nejzásadnějším milníkem a definicí Dungeon synthu a dlouhé roky to pro mě byla i nejoblíbenější nahrávka ctihodného hraběte Grišnákha, kterého se samozřejmě mnozí vykladači čistoty a politické korektnosti v kultuře a umění, snaží ze stěžejního pionýrství žánru vyškrtnout, nebo jak se říká dnes "zrušit".

AGHAST - Totentanz (Hexerei Im Zwielicht Der Finsternis, 1995)

K původním cestám, jež vedli ke krystalizaci žánru DS rozhodně počítám i nezanedbatelnou stopu umělců, kteří ze sféry černého kovu a severské-folklorně orientované scény extrémní hudby, vydali na cestu tzv. Dark ambientu. Ten byl pak u mnoha z projektů, které dnes chápeme jako esenciální pro DS, jakousi prvotní žánrovou kvalifikací, určijící dopředu posluchačům, o jaký typ poslechu se bude jednat.

Aghast je ženský projekt dvou zavedených umělkyň, jež se v roce 1995 spojily, aby nahrály velmi intenzvní nahrávku, která se potácí na pomezí záznamu temného femminího ritu, industriálního zaklínání a pochodové hudby mýtických hyperborejců. Až po letech poslouchání tohoto skvostu, který sem ulovil ve vodách divokého internetu nultých let, a přepalovaných nosičích často špatně popsaných, jsem zjistil kdo za projektem stojí, a že ústřední postavou je slavná Andrea Meyer alias Nebelhexë - německá muzikantka, modelka, spisovatelka a propagátorka germánsko-severské folkloristiky (a která svého času působila jako performerka v poněkud komerčně laděných Cradle of Filth). Její hudební zářez pak je nejhlubší zejména v jejím solovém projektech Hagalaz' Runedance a Nebelhexë, které se tématicky věnovaly evropskému polyteismu v ženské perspektivě a hudebně se upínaly k folklorní tradici kombinované s odkazem rustikálnější podoby industrialu. Nebelhexë zemřela tragicky rukou atentátníka v norském Kongsbergu, kde žila a tvořila. Obětí tragické události se stala náhodou. Smutek a frustrace, které smrt přední ženské folkloristky polyteistického duchovné scény Evropy, způsobenou šípem vystřeleným z luku radikalizovaným islámským konvertitou v obchodním domě, přinesla jsou od té doby velmi hmatatelné. Společnost Nebelhexë, na této úchvatné nahrávc, dělá neméně slavná persona severské blackmetalové scény devadesátých let Tania "Nacht" Stene. Ta se proslavila především jako vizuální tvůrkyně. Její obrazotvornost a techniky, které využívala vytvořili estetický základ druhé vlny blackmetalu, která nejen tím, že vycházela z evropského folkloru, neváhala upouštět od témat satanismu a věčné kontroverze křesťanských hodnot napadaných ďáblem. Tania vytvořila obaly k nejzásadnějším deskám nejen severského blackemetalu jako jsou alba Darkthrone, Thorns, Satyricon, Burzum, Emperor. Jednu z jejich prací můžete vidět v mém žebříčku DS o jednu příčku výše. Je autorkou krásně malovaného a grafickými kartami bohatě vybaveného obalu Daudi Baldrs od Burzum.

A i když jsou Aghast více darkambientní záležitostí, vždy je řadím do tohoto pomyslného žebříčku, pro jejich historický význam. Nejsem jediný posluchač, na světě kterého dovedli od Blackmetalu k dungeon synthu a kterému utroviřili estetický kvalitativní základ, který může a je často perimetrem kvality. Jejich stopy mě dovedly až k produkci veleslavného vydavatelství Cold Meat industry, které mi otevřelo dveře do světa dalších mnohdy příbuzných žánrů.

Eternal Fear - The Past (Ancient Woods, 1995)

Za tímto mýtickým projektem zjevujícím se z dávnověku devadesátých let v polském malovojvodským městě Wroclaw stojí Bartosz Źrebiec alias  Barth La Picard, osobnost procházející mnoha formacemi místní temné scény, která dodnes jak v rámci blackmetalu tak i v rámci dungeon synthu a dalších obskurních a polozapomenutých žánrů a podžánrů expanduje v nebývalé šíři. Bartosz, mimo menší vlastní projekty, byl součástí skvělé raw-blackmetalové kapely Vallachia, která mimo klasické rané estetiky přináší pro polský blackmetal typický zvuk a naléhavost. La Picard také dodnes půosbí v méně zábavné a pro našince proavděpodobně vůbec neinteresující kapele Grimlord, hrajíce melodický heavy metal. Celé album Ancient Woods přináší mnoho, z toho co považuji za klasický dungeon synth jak kopmozičně tak tématicky. Druhá nahrávka - Pagan Souls Of Ryczyn...Zvantevith, která se světu zjevila až po "popularizace žánru v novém věku" a posléze vyšla společně s Ancient Woods ve sběratelském boxu už za plného průběhu dungeon-mánie v roce 2020, bohužel nenese v žádném případě intenzitu prvního alba. A jako patnáctiminutová skladba pak působí jako nějaké outtake demo, jež z dobrého důvodu na původbním Ancient Woods chybělo. Téma pohanství slovanského zde vystupuje dopopření už jen v rámci názvů alb, a opět je interpretováno jako zásadní folklorně regionální kulturní vliv. Píseň Past (Minulost), i když, konkrétně i ona více leží ve vodách recitativního dark ambientu, je pro mě opět zásadní žánrotvorý sonicko kompoziční schod.

Trobar De Morte - When the Night Fall (Fairydust, 2004)

Další, (mnohými jistě chápáno jako velmi netradičně zařazené), je projekt Trobar De Morte, který uvádím vždy jako skvlý příklad žánorvé kategorizace dungeonu v dobách, kdy prakticky deifinice tohoto žánru neexistovala. V kategoriích které přiléhali temné rockové a metalové hudbě, se objevili věci nemetalové a nerockové, které ale tématicky stojí na spřízených prknech, nebo je přímo tvoří lidé pocházející z té mnohokrát sklońované blackmetalové scény. Když sem v dřevních dobách internetu a pátrání po nahrávkách blackmetalových narazil na takovou kategorii, nesla zpravidla název "Dark-Ambinet" nebo jen "Ambinet" a vedle výše zmíněných Aghast a Burzum v ní většinou byli i Trobar De Morte a v případě méně metalově zaměřených zákoutí i JMJ Oxygene. Trobar de Morte je špaňelská folklorně-pohanská kapela, kterých je dnes na scéně mnoho, a které, v jejich nejkomerčnější podobě ústí v hrůzostrašnosti typu Wardruna, nebo to druhý. Trobar de morte ale ve své době byli spíše kapelou kterou potkáte hrát na hradích slavnostech na Okoři i když jejich nahrávky jsou bezesporu velmi profesionální a funkční. Z aktuální dungeonové české scény mi nejvíce evokují Budeč, protože hrají na živé nástroje a využívají interpretací staré a středověké hudby, až na akademické úrovni, ale zároveň se vše nebojí skřížit s fantasy tématikou, která esteticky může vyústit až do podprsenky bojovnice Xeny. Jejich píseň When the nights Fall mě fascinuje mnoho let, nejen krásnou melodií která má inspiraci ve folkloru, ale i názvem, který je v podstatě opisem první lyrické linky písně Dunkelheit.

Sirion –  Fields of Pelennor (The Long Journey... Through The Lands And Forests, 2004)

Co by můj výčet nejoblíbenějších a mě nejvíce ovlivňujících Proto/Pre-Dungeon Sythů bez úchvatného Siriona? No ničím zmítané divkou vodou v moři dalšího ničeho! Polský "Tolkien Inspirated Ambient" z z raných let milenia pro mě představuje asi nejlepší definici toho, jak si představuji zvuk, struktury, kompozice, estetiku i tématiku pravého Dungeon Synthu. Pohádkově laděné melodie v kontrastu s blastbeaty dvojšlapkových automatických bicích,  lyriky a téma inspirované největším příběhem naší éra Pánem Prstenů J.R.R. Tolkiena, vokál trpícího Smeagola a především ohromná atmosféra. Některé písničky, které jsou spíš blackmetalem bez kytar, což je nasnadě u projektu za kterým stojí lidé z polské blackmetalové scény. V tomto konkrétním případě je to postava Przemysława alias Vesemira působícího v kapelách Old Leshy a Golfaron. Pronikání inspirací obou žánrů se zde nedá přeslechnout. Můžeme mluvit o blackmetalu bez kytar a nebo dungeon-synthu s blackmetalovým vokálem.



Je pravděpodobné, že k tomuto seznamu/výběru/výčtu v budoucnu vznikne další díl. Případně uvedu žebříčky dalších subžánrů, nebo i žánrů. Zábava v kobkách rozhodně nekončí!

Po kořenech Dungeonu: kde se vzalo slovo Dungeon?

Slovo Dungeon, kterým označujeme náš žánr "Dungeon Synth" má pěknou etymologii. Jako další s krásných archaických evropských slov má původ v sanskrtu, jehož fonetická forma má až pozoruhodnou lexikální shodu s češtinou. Jak uvádí učená poučka Sanskrt je indo-evropský jazyk a má proto stejné kořeny jako část evropských jazyků, obzvláště pak jazyky slovanské.

Kořen původu tohoto slova Dungeon hledejme tedy zde: dʰengʰ- (Proto-Indo-Aryjské) *dángʰati - sanskirt: दङ्घति (dáṅghati)

V českém jazyce existuje také slovo, které v jiných evropských jazycích označuje právě onen "Dungeon" nicméně v našem prostředí nese trochu přesnější architektonicko-historický význam. Tím slovem, na které mě upozornil můj přítel a přední tvůrce českého žánru DS - Dunkelbot, je slovo DONJON, DONŽON, kterým středověké stavitelství hradů označovalo hradní věže čtvercového a obdélníkového půdorysu. Toto slovo je nadřazeno v systému "etymologie" dnešnímu slovu DUNGEON (v anglo/germanofonním prostředí) a jeho původ je kladen do frankofonního prostředí. Jelikož se jednalo o označení neobranného systému hradů, bývala v něm často umístěna tzv. hladomorna - tedy se donjon přibližuje svému původnímu etymologickému smyslu podzemního žaláře. Máme tedy v naší jedinečné a kulturněji mnohem bohatší řeči opět další z prvenství.Největším dochovaným donžonem na území čech je součástí zříceniny šumavského hradu Pajrek.

Pro představu: ve staro-norštině původní proto-indo-aryjské dángʰati rozkvétá v dyngja (futhark ᚦᛦᚿᚵᛁᛆ), které v přeneseném slova smyslu značí "hnojník" tedy místo kam se v hospodářství ukládal hnůj a mrva, což mohla být klidně ona sousední místnost hladomorny nebo snad HNILOMORNY?

Mimochodem, při svém hledání jsem narazil na další z mých oblíbených slov. To je "Šatlava" (znamená středověký žalář/mučírnu/věznici) jen na okraj zmíním, že původně slovo pochází z francouzského chatelet, které znamená malý hrad. Pak už je cesta jasná - château - castel - castle - castrum - kastrom - *ḱes- (proto-indo-evropské), které prostě znamená řezat a vede přes Kastraci až například ke krásným slovům jako je slovenský kaštieľ, nebo pan kastelán.

KNIHY 2024: ČTENÁŘSKÝ DENÍK - RECENZE/HODNOCENÍ

Jelikož jsem svoje předsevzetí recenzovat knihy -  každou zvlášť delším textem - utopil v akčnosti a dynamičnosti svého života v minulém roce, a ze všech mých čtenářských výletů zůstaly tak na blogu jen dvě recenze, rozhodl sem se to trochu narovnat tímhle souhrným výčtem literatury za minulý rok, opatřeným kratšími hodnotícími texty.

Hodnocení je moje subjektivní, a chyby v textu  - gramatické a nepozornostní, jsou jeho nutnou, avšak za chodu editovanou součástí.

Alan Barker: Stíny terorismu, 2009 , Naše vojsko

Kniha je napsaná z pohledu tehdy sloužícího policisty, který se z běžného pochůzkáře stal členem proti-teroristické složky, která dohlíží na pořádek v ulicích tehdy revoltujícího IRSKA, které z jasných historických důvodů hostilo v minulém století tento konflikt sfér vlivu a nacionálního sebeurčení. Jinak poměrně zajímavé téma a látka, která by šla jistě dokumentovat a interpretovat lépe. Bohužel, zde mě od první stránky napadá – píše to policajt a tenhle fízlovskej loajální sloh, který ve výsledku zní jako vyprávění Mirka Dušína, kterého všichni na ulici bijí do tváře i přesto, že on chtěl pomáhat, je téměř nečitelný. Informace o zajímavých situacích a akcích IRA a jiných rebelujících odbojových skupin tehdejšího Irska jsou spíš dojmologií, která je navíc kusá, protože se autor v jejich výčtu rozhodl věnovat pouze těm momentům, jichž byl přítomen. Na jednom místě však přichází vtipná pasáž, kdy se s kolegou nalije v baru a následně je díky vlastní blbosti a vilnosti po ženě agentce zatažen do konspiračního bytu IRA a málem zabit. Inu Irsko. Ne vážně, tahle kniha láká názvem, obalem, tématem, ale je lepší se jí vyhnout a neztrácet čas.

Fahri Balliu: Ďáblova žena - Nedžmije Hodžová, žena albánského diktátora Envera Hodži, 2012 , Naše vojsko 

Tuhle knihu jsem omylem nechal v synově tašce do školy. Kdyby to bylo v Albánském komunismu, tak bych za takový revisionistický přehmat skončil v pracovním táboře Spaç, kde bych prováděl nejméně desetiletou stranickou sebekritiku. Kniha sice českým čtenářům přináší velmi neprobádané a nepokryté téma Albánského komunismu a obecně všedního života v Albánii v minulém století. Kniha je však Albánskou odpovědí na memoáry Nedžmije Hoxové – ženy letitého obávaného vůdce totalitní Albánie – řečeného (strýčka) Envera Hoxhy. Memoáry, které bohužel v českém překladu nevyšly, vyvolaly v Albánském, a obecně - tamním regionálním kulturním prostoru, vlnu velmi smíšených reakcí. Většina z nich pak podkopává věrohodnost tvrzení Nadžemije a předhazuje jí její nadbytečný eufemismus při popisu mocenského šplhání jí a jejího muže a v hierarchii albánské totalitární moci, či přímo zamlčování zločinů páchaných na albánském národu. Tento text je zářným příkladem takové kritické filipiky. Text je však velmi ovlivněn „albánským myšlením“ a notnými reáliemi tehdejšího albánského života. V mnoha místech je tak pro neznalého souvislostí nesrozumitelný. V nejkritičtějších pasážích textu pak sklouzává k lacinému srovnávání či přímo k démonizování a institutu dogmaticky definovaného esenciálního zla. Z kostry – životopisu N. Hoxhové tak zůstává pramálo a informace například o seznámení jí a jejího muže jsou zaváté souborem domněnek a myšlenek autora o údajné zlovolnosti protagonistů.

Timothy W. Ryback: Hitlerova soukromá knihovna - Knihy, které utvářely jeho život, 2010 , Naše vojsko

Jedna z nejčtivějších knih o Hitlerovi vůbec. Autor jde na myšlenky od lesa – popisuje teoretické atributy knihovny jako samostatného výrazového celku a sbírky. Tím jsem byl osobně uveden na pole přemýšlení o jedné z mých řemeslných dovedností, které se mě dotýkají díky mé rodině a vystudovanému oboru celý život – tedy antikvaření. Pasáž textu o tom, co nám řekne kniha o jejím majiteli, a co nám řekne knihovna o jejím sběrateli, mi přišla stejně důvodná a důležitá, jako velmi přesný a neutrální popis Hitlerova života. Obecně v literatuře věnující se osobnosti Adolfa Hitlera převládá často jistý démonizující jazyk či přímo skandalizující vrstvená faktografie. Zde se autor všem takovým soudům a interpretacím vyhnul. Kniha pro mě nakonec poodhaluje mrazivé téma: Je to další z řady historicky usvědčených diktátorů, který strávil větší část svého života v knihách a přečetl jich obří kvanta. Tak jak například mnou v posledních letech sledovaný Enver Hoxha, jež údajně v posledních letech života pouze četl dobrodružné, detektivní a sci-fi romány a nevycházel ze své Tiranské rezidence na světlo, tak i Hitler četl knihy do poslední minuty svého života ve Führerbunkeru.  Kniha se četla sama – skvěle informativní, chronologické, pochopitelné, výborně napsané a přeložené.

Simon Reeve: Mnichov. Jeden den v září, 2006, Argo

Tahle knížka a obecně příběh a jeho souvislosti, který (a které) jsem znal jen okrajově, mně vyrazily dech. Téma atentátu na židovské sportovce na Olympiádě v Mnichově v roce 1972 skupinou zradikalizovaných islamistů - Černé září je zde dopodrobna zpracované. Samotná událost je mapovaná snad minutu po minutě a akčnost textu korespondující s přísným mapováním času – časových os jednotlivých činitelů. Kniha zároveň poměrně neutrálně analyzuje i životy atentátníků do veškerých podrobností opět bez zbytečné démonizace. Přináší skvělý dobový obraz celého politického/náboženského/společenského dění týkající se událostí atentátu a zároveň poutá velmi akčním slohem celého vyprávění.

Hamed Abdel-Samad: Islámský fašismus – Analýza, 2016 , Knižní klub  

Titul lákající na název a přebal nakonec nabízí pouze velmi okleštěný pohled na islámský radikalismus a jeho historii. Autor se hned od první kapitoly snaží dokázat, že Islám je esenciální zlo, které má být v obecné rovině zakázané, a že historická postava proroka a autora Koránu, je postavou ztělesněného zla propagující pedofilii a nenávist k ženám na základě domnělých prorokových erektilních disfunkční a nemožností mít normální pohlavní styk s dospělou ženou. To, proč jsem po titulu sáhl – nějaký informativní výčet a historický vhled do radikálních sfér muslimského náboženství a jeho organizací a sekt – zabírá v už tak útlém titulu minimální prostor. Za mě tedy poučné čtení v ohledu ideologicky a propagandisticky zabarveného textu.

Antony Bridge: Křížové výpravy, 2013, Leda

Kniha skvěle napsaná, kterou jsem zhltnul asi za 3 dny. Autor čtenáře nezatěžuje a prostě ho rovnou hodí do děje -  počítá se znalostí reálií evropského středověku a celé historie evropských náboženství. A jak tomu někdy u knih tohoto charakteru bývá – je to především skvělá historická předloha a skutečnost, která staví velkolepé příběhy. Vznik rytířství – křižáctví je zde správně asociován do evropských národů a dokonce se v textu ani nevyskytuje ono otřepané srovnání s japonskými samuraji. Osobně jsem měl po přečtení chuť pozvednout meč, nechat se zapsat do vojenského rytířského řádu a pro slávu Balduina IV. Jeruzalémského a jeho železné masky znovu dobít svatou zemi.

Peter Meier-Hüsing : Nacisté v Tibetu - Záhada expedice SS pod vedením Ernsta Schäfera, 2019, Volvox Globator  

Téma, které mě zajímá dlouho a jako mnoho dobrodružných srdcí – drásá mou představivost. Předem se hodí asi napsat, že vyznění knihy nakonec není glorifikační vůči národnímu socialismu třetí říše, jak by se podle epické obálky tohoto titulu mohlo jevit. Autor nicméně pojal úvod do celého tématu zeširoka, takže díky komplexnímu úvodu do historie a teorie hitlerovských-ezoterik, Ariosofie a učení Madame Heleny Blawatské, a poměrně slušnému výčtu hlavních spiritistických a okultistických skupin té doby, jsem byl natěšen na dobrodružný fantaskní a samozřejmě těžce neracionální popis dobrodružné expedice legendárního německého přírodovědce a dobrodruha Ernsta Schäfera, jehož příběhem je volně inspirován skvělý příběh a můj oblíbený film Sedm let v Tibetu. Schäfer vedle uznávaných vědců a dobrodruhů minulé éry je samozřejmě i přes dramatický úvod knihy velmi positivní postava a jeho výprava, která přinesla prvenství návštěvy Středoevropanů v Tibetu a v zásadě mimo svůj přírodovědecký charakter (v níž, je někdy jako motiv – spíše dílem propagandy protistrany – uváděn výzkum pra-kořenů árijské rasy a obecného vřídla světové civilizace a života na planetě vůbec), dokonale zmapovala i aktuální společenské a politické dění v rozpolceném území pod všemožnou vojenskou správou koloniálních mocností Evropy. I tak je vyznění v zásadě nijaké – funguje dobře informativně, dovede hezky rozbít (poválečný) mýtus o Třetí říši (v horečnaté fantasii esoteriků), jako dějišti okultních praktik, za éry nacismu. Bohužel textově není dvakrát čtivá a autor i přes poměrně smělý a informativní začátek občas sklouzává k démonizaci a horko-jehelným soudům. Poznámka pod čarou: Ta obálka je tak dokonalá - jako kdyby se jednalo o ztracený dodatek k trilogii Pána Prstenů.

Václav Junek: Triumf vůle aneb zoufalství nacionálněsocialistického (a protektorátního) filmu, 2017 Olympia 

I když jsem se zezačátku vyděsil, jak názvem, či fotografií autora s dýmkou (i když jeho osobnost především jako tvůrce televizního samozřejmě dávno znám), tak i poměrně žoviální a řekněme seniorsky-sentimentalistickou grafickou a typografickou výpravou celého titulu, musel jsem později uznat, že kniha je napsaná nejen čtivě, ale především přináší velmi komplexní i když stručně shrnutou soupisku produkce filmů ve třetí říši a v několika kapitolách nastiňuje předchozí vývoj celosvětové rodící se kinematografie i té soudové evropské. Styl psaní pana Junka dodává aureolu úcty k tvůrcům a mnohdy technologickým vynálezcům první éry filmu i hercům, ať už se o ně doba či totalitní režim otřel jakkoliv a to včetně „autorského komentáře kurzívou“ v některých částech textu, který pracuje s osobním soudem a dojmem Václava Junka o daném tématu.

Nigel Pennick, Prudence Jonesová: Dějiny pohanské Evropy, 2023, Lukáš&Syn 

Na tuhle honosně nazvanou knihu jsem se těšil a byl moc rád, že mi byla nadělena darem. Moje prvotní hodnocení po zhruba polovině četby bylo spíše kritické, nicméně pokud člověk přistoupí na styl distribuce informací a faktů autorů, která byť není nesystematická, tak pro svojí monstrózní obsažnost a všetečnost témat nemůže být nikdy komplexní, a v některých místech vytváří až dojem strohosti (snad i zamlčování), tak je výsledek z velké části strhující. Zásadní „záležitostí“ této knihy, která je především skvělým, stručně podaným avšak ve výsledku kompletním výčtem daného tématu, je pak cílená „feminita“ bádání dua autorů. Dále pak velmi efektivní a hlavně platné předložení teorií o změně postavení žen v duchovních strukturách starověkých náboženství a především přeložení mnoha důkazů o nesprávné interpretaci polyteistických náboženství Evropy jako mužské záležitosti. Text z mého pohledu polyteisty však trpí mírným kritickým nedostatkem – k tématu christianizace či historické synkrese náboženství původního s křesťanststvím, se staví velmi shovívavě apologeticky. I přestože kniha není žádnou závratnou akademickou studií a je spíš vhledem do daného tématu, přináší mimo neotřelé avšak veskrze pravdivé interpretace, mnoho nového.

Edwin Palmer Hoyt: Smrt ponorek, 2001, Beta-Dobrovský

Německé ponorková flotila za druhé světové války a obecně vynález batyskafu, ponorky, její válečné využití – to je jedno z mých nejoblíbenějších témat vůbec. Smrt Ponorek je jedna z mála knih, ke kterým se čas od času nějak vrátím a připomenu si, úžasné příběhy plných smrtelně nebezpečných dobrodružství odehrávajících se pod hladinou oceánů. Kniha velmi sofistikovaně informuje, nedémonizuje, přináší komplexní výčet všech technických i historických parametrů a pramenů a především přitahuje svým poutavým vyprávěním pamětníků těchto velkolepých událostí. Pokud jako já patříte k milovníkům filmového snímku Das Boot (1981), je dle mého nemožné tuto knihu ignorovat – ba co víc, měla by být rukovětí fanouška tohoto skvostného filmu a celého tématu.

Do výčtu přečtených knih za rok 2024 patří také tyto dva tituly, které jsem na blogu recenzoval v průběhu minulého roku v samostatných větších recenzích - odkazy přikládám.

Tomáš Chorý: Kamufláž, 2020, Univerzita Palackého

odkaz:  📚 )))RECENZE(((📖 Chorý, Tomáš - Kamufláž, 2020 ***𝟙𝟘/𝟙𝟘***

 

 

 

 

 

 

 

 

Margo Rejmer: Bláto sladší než med, Větrné mlýny, 2021

 odkaz: 📚 )))RECENZE(((📖 Rejmer, M. - Bláto sladší než med, 2021 *** 𝟡/𝟙𝟘 ***

„Nej“ Poslechy vážné/klasické hudby v roce 2024

„Nej“ Poslechy vážné/klasické hudby v roce  2024

Spotify a další streamovací platformy nevyužívám a tak si soupis poslechů vedu ručně. Zde seznam mých nejlepších poslechů z oblasti Vážné/Klasické hudby v roce 2024


Václav Matyáš Gurecký (1705-1743) - Vesperae de Dominica ex C
Leopold Koželuh (1747-1818) - Simphonie à grand orchestre (1787)
Maria Callas Opera Arias: La Traviata, Norma, Madama Butterfly, Lucia di Lammermoor & many others
Horatius: Ad Leuconoen
From the House of the Dead. Orchestral Suite from the Opera · Leoš Janáček · Česká filharmonie/František Jílek‘
Wagner: Tannhäuser: Overture · Wiener Philharmoniker · Sir Georg Solti/Karajan
Amandus Ivanschiz (1727-1758) - Missa (ex C) à 4 voci (c.1755)
J.D. Zelenka: «Te Deum» in D major ZWV 146
Ernestus Weinrauch (1730-1793) - Missa (g-moll) à 4 voci (1782)
Giovanni Antonio Rigatti (c.1613-1648) - Messa concertata à 8 vocibus (1640)
Albert W.Ketelbey - In a Persian Market
The Three Tenors LONDON 1996 (FULL CONCERT) REMASTERED VIDEO & AUDIO
Les Préludes (Liszt) - Arthur Fielder & the Boston Pops
Schubert: Symphony No. 5, D. 485 : I. Allegro
Dvořák: Cello Concerto in B minor, Op. 104 | Tonhalle-Orchester Zürich & Anastasia Kobekina
Københavns Jernbane Damp Gallop - HC Lumbye // Danish National Symphony Orchestra (LIVE)
Opera Australia: H.M.S. Pinafore (2005) by Gilbert and Sullivan
Andre Rieu and Johann Strauss Orchestra - Feuerfest 1996 !!! Polka Francaise - op 269. J. Strauss
Unter Donner und Blitz (Thunder and Lightning) by Johann Strauss II
The best of André Rieu live in Maastricht (HD)
André Rieu - Romantic Paradise (Full Concert)
HAUSER & Friends - Gala Concert at Arena Pula 2018 - FULL Concert
Laura van der Heijden - Cello Concerto 'Earth, Sea, Air': III. Air
HAUSER - First EVER 'Rebel With a Cello' show! - Live in Budapest 2022 (Full Concert)
Sissel Kyrkjebø - Solveigs Song (Grieg) (tv 1991)
P.J. Vejvanovský (1633-1693) Harmonia Romana Virtuosi di Praga
Tchaikovsky: Fantasy Overture 'Romeo and Juliet' - Radio Philharmonic Orchestra - Live Concert HD
Strauss: Eine Alpensinfonie ∙ hr-Sinfonieorchester ∙ Andrés Orozco-Estrada
André Rieu Live in Vienna (Full Concert)
Beethoven "Symphony No 7" Karajan
KBS교향악단(KBS Symphony Orchestra) - P.I.Tchaikovsky / Symphony No.5 in e minor Op.64 / KBS20220113
Dvořák: 7. Sinfonie ∙ hr-Sinfonieorchester ∙ Andrés Orozco-Estrada
Bonporti: Complete Sonatas for 2 Violins and B.C.
MISA Y MOTETES A LA VIRGEN (Marc-Antoine Charpentier) - Concierto de Jordi Savall
Marc-Antoine Charpentier (1643-1704): Medée
Ignaz Josef Pleyel (1757-1831) - Missa Solemnis (in D) à 4 voci (c.1790)
Joseph-Hector Fiocco (1703-1741) - Missa Sanctae Caecilia
Marianne Martines (1744-1812) - Missa solemnis (1765)
Janez Krstnik Dolar (1620-1673) - Missa Viennensis (1667)
Johann Wilhelm Hertel: Concerti 1748-59 | Various Solo Instruments, Strings and Basso Continuo‘
Giovanni Benedetto Platti: Antologia 1724-1754
Joseph Balthasar Hochreither (1669-1731) - Missa Jubilus Sacer (1731)
Antonín Dvořák - Dimitrij_1995_Praha (televizní verze)
Andre Rieu concierto completo Live in Maastricht
Christ Is Risen and Let God Arise
André Rieu - Love Around The World Full Concert
Henry Purcell (1659-1695) Dido and Aeneas -  Copenhagen Soloists conducted by Jonathan Ofir
Massenet: Le Cid, Act III: Pleurez, pleurez mes yeux
Crusaders’ Song: Chevalier, Mult Estes Guaritz, 1146
Silvius Leopold Weiss Lute Sonatas, Robert Barto
Albertus Groneman: Traverso Concerto in G Major
Beethoven: Wellington's Victory or the Battle Symphony, Op. 91
The Rozmberk Consort Prague - Renaissance Music at Princely Courts of Europe (1996)
VOCES8: Adoramus Te, Christe - Claudio Monteverdi
André Rieu Live in Vienna (Full Concert)
Johann Strauss II: Auf der Jagd, Polka Schnell, Op.373
André Rieu live at Schönbrunn Palace, Vienna (Full Concert – Remastered)
Giovanni Battista Costanzi - Sinfonie per violoncello
Trobadors - medieval music from the 4th crusade, Ensemble Lyra
Arvo Pärt - De Profundis, Magnificat Antiphons, Choral Works .. (Century's recording: Tõnu Kaljuste)
ORFEUS V PODSVĚTÍ – televizní adaptace čstv 1980
Patricia Janečková and Benedikt Kristjánsson in "Acis and Galatea" (Händel), Valtice 2017
Mamzelle Nitouche (1977) Petr Štěpánek, Lubomír Lipský st., Květa Fialová, Josef Bláha, Ota Sklenčka
Pavel Josef Vejvanovský MISSA FLORIDA, Virtuosi di Praga
Tchaikovsky: The Seasons: January. At the Fireside (Alexander Malofeev)
IL SERPENTE DI BRONZO (ZWV 61) by Jan Dismas Zelenka {Audio + original Manuscript score}
Bach - Orchestral Suite no. 2 in B minor BWV 1067 - Sato | Netherlands Bach Society
Dvořák — Te Deum, Op. 103 (1892)

Pár „nej“ obskurností z oblasti staré hudby 2024

Rituals and popular beliefs of medieval Bosnia and Herzegovina - Heretical Angels, Ensemble Dialogos
Marlene Dietrich : The Full Gala Show in Berns 1963
Hiromi Uehara The Trio Project All her solos at Live at Marciac
We're All Going Calling On The Kaiser - Arthur Fields and Chorus
Gramohit 67 ( Nejúspěšnější písničky roku 1967 )
Bratislava Hot serenades
R.A.Dvorský – Melodyboys (supraphone)
Hymn to St. Basil - Ancient 12th Century Byzantine Chant - 1st Tone Chanted by Arvanitis - Romana Cappela
Muzik dhe valle Shqiptare / Albanian Traditional Music & Dances

📚 )))RECENZE(((📖 Chorý, Tomáš - Kamufláž, 2020 ***𝟙𝟘/𝟙𝟘***

Chorý, Tomáš - Kamufláž, 2020, Univerzita Palackého

10/10


Velmi výjimečná kniha na neotřelé téma, které ani v oblasti militaria-literatury není, i přes svoji přirozenou atraktivitu, řádně zpracované. Dá se tak vnímat tato kniha jako podstatný přínosem, ale z hlediska obecného tématu (celosvětové) vojenské kamufláže je jen malou kapkou v moři. Příjemnou pravdou zůstává i fakt, že autor i kniha jsou si toho vědomi a neberou si tak od začátku za úkol komplexně zmapovat do poslední pídě, ale spíše přiblížit hlavní stavební kameny celého oboru. V dalším obsahu, se pak Chorý  věnuje především nejznámějším evropským „kamuflérským školám“, podstatně mapuje vývoj kamufláže Německé, Francouzské, Anglické, Americké a přirozeně pro národnost autora také Československé/České.  

Text, který napsal Tomáš Chorý, jehož vzdělání i životní pracovní a tvůrčí náplň sleduje především estetické motivace, je čtenáři velmi přístupný a hravě přiblíží téma i jeho nejzajímavější detaily i méně zasvěceným. Pro znalé pak text na těch správných místech projevuje i mírně kritický pohled na některé zaběhlé stereotypy spojené s tématy, jako je například věčně přeceňovaná účast umělců impresionismu, expresionismu a kubismu při vývoji samotného oboru, ale naopak oproti moderním způsobům navrhování a výroby kamufláže, staví ty starší na pomyslnou, řemeslem posvěcenou, výšinu.    

Ilustrace a doprovodný grafický (především dobový a armádně interní materiál), včetně fotek dochovaných vzorů zaujímá v knize na takové téma logicky mnoho prostoru. Možná je škoda, že i když kniha sama o sobě má docela prostorově výrazný formát, že otištěné fotografie a náhledy vzorů jsou v tak malé velikosti. Na druhou stranu je ale jasné, že tištěná forma bude v takovém případě vždy jen informační, protože práce s vzory, přesností barev a materiálu, kterou obor kamufláže i jeho historické mapování vyžaduje, funguje nejlépe na hmotných památkách. Skvěle napsaná a velmi výjimečná kniha.