Vyšehradův výběr PROTO-PRE/DUNGEON SYNTHU (OLD-SCHOOL DUNGEON SYNTHU) I.
V tomto krátkém výčtu se pokusím popsat svoje nejoblíbenější narávky v žánrovém zařazení "PROTO/PRE Dungeon-synth" (nebo by se dalo mluvit také o Old School Dungeon-synthu).
Jak už to s klasifikací tohoto dedikovaného (zpětně vzniknuvšího) žánru bývá, bude to komplikované, velmi rozvětvené. a mnozí dnešní vykladači historie žánru Dungeon Synth, či jeho odboček, budou jistě nesouhlasit, se zařazením či zmínkou o mnohých projektech, či nebudou sounáležet s popisy některých atributů žánru. Tak už to chodí: vkus je subjektivní, a tento výčet je velmi osobním seznamem věcí, které utvářeli můj posluchačský a tvůrčí dojem z žánru Dungeon synth, a jsou často zásadníni historickými milníky v tvorbě mého vkusu.
Uvádím vždy oblíbenou píseň i desku.
BURZUM - Hermoðr Á Helferð (Dauði Baldrs, 1997)
Podle mně dostupných informací byla deska nahrána pomocí synthenzátoru a kazeťáku. Bohužel, který konkrétní synthenzátor Varg použil, není zřejmé, ale podle zvukových odhadů, se jedná o Casio CZ-101, který prokazatelně používal při nahrávání (a který je významně zapsán do kompozice skladby) Dunkelheit. Mnoho let na internetu koluje také demoverze původní podoby tohoto alba s plnou fotografickou dokumentací - původní preview kazety nadepsané Vargem ručně. Následující album Hliðskjálf nahrával také v rámci vězeňské cely - tentokrát celý proces trval údajně jen týden a hlavním hardwarem byl synťák Roland D-50, a následně byla deska softwarově dotvořena. Mezi legendární zvuky tohoto dungeonového kultu, patří bezpochyby tovární presety s názvy "DigitalNativeDance" a "Fantasia!"
Obecně "vezeňské desky" Varga Vikernese, jsou jeho fanoušky, a řekněme "těmi druhými fanoušky v blackmetalu" (které sám pan Cachet vnímá jako pozéry), vnímány negativně. Často v jejich kritice zaznívají slova o "nudě" a některá kritická hodnocení, jde mnohem dál. Uvádím zde jednu citaci za všechny (nutno říct, že pozornost k takové nahrávce spíš tato kritika přitáhne): "Šílený neonacista, žhář kostelů a vrah, hraje 40 minut na dětské piánko. Může to znít vtipně, ale je to vtipné ani ne z poloviny."
Pro mě osobně je Dauði Baldrs ve společnosti Hliðskjálfu úplně nejzásadnějším milníkem a definicí Dungeon synthu a dlouhé roky to pro mě byla i nejoblíbenější nahrávka ctihodného hraběte Grišnákha, kterého se samozřejmě mnozí vykladači čistoty a politické korektnosti v kultuře a umění, snaží ze stěžejního pionýrství žánru vyškrtnout, nebo jak se říká dnes "zrušit".
AGHAST - Totentanz (Hexerei Im Zwielicht Der Finsternis, 1995)
A i když jsou Aghast více darkambientní záležitostí, vždy je řadím do tohoto pomyslného žebříčku, pro jejich historický význam. Nejsem jediný posluchač, na světě kterého dovedli od Blackmetalu k dungeon synthu a kterému utroviřili estetický kvalitativní základ, který může a je často perimetrem kvality. Jejich stopy mě dovedly až k produkci veleslavného vydavatelství Cold Meat industry, které mi otevřelo dveře do světa dalších mnohdy příbuzných žánrů.
Eternal Fear - The Past (Ancient Woods, 1995)
Trobar De Morte - When the Night Fall (Fairydust, 2004)
Další, (mnohými jistě chápáno jako velmi netradičně zařazené), je projekt Trobar De Morte, který uvádím vždy jako skvlý příklad žánorvé kategorizace dungeonu v dobách, kdy prakticky deifinice tohoto žánru neexistovala. V kategoriích které přiléhali temné rockové a metalové hudbě, se objevili věci nemetalové a nerockové, které ale tématicky stojí na spřízených prknech, nebo je přímo tvoří lidé pocházející z té mnohokrát sklońované blackmetalové scény. Když sem v dřevních dobách internetu a pátrání po nahrávkách blackmetalových narazil na takovou kategorii, nesla zpravidla název "Dark-Ambinet" nebo jen "Ambinet" a vedle výše zmíněných Aghast a Burzum v ní většinou byli i Trobar De Morte a v případě méně metalově zaměřených zákoutí i JMJ Oxygene. Trobar de Morte je špaňelská folklorně-pohanská kapela, kterých je dnes na scéně mnoho, a které, v jejich nejkomerčnější podobě ústí v hrůzostrašnosti typu Wardruna, nebo to druhý. Trobar de morte ale ve své době byli spíše kapelou kterou potkáte hrát na hradích slavnostech na Okoři i když jejich nahrávky jsou bezesporu velmi profesionální a funkční. Z aktuální dungeonové české scény mi nejvíce evokují Budeč, protože hrají na živé nástroje a využívají interpretací staré a středověké hudby, až na akademické úrovni, ale zároveň se vše nebojí skřížit s fantasy tématikou, která esteticky může vyústit až do podprsenky bojovnice Xeny. Jejich píseň When the nights Fall mě fascinuje mnoho let, nejen krásnou melodií která má inspiraci ve folkloru, ale i názvem, který je v podstatě opisem první lyrické linky písně Dunkelheit. Sirion – Fields of Pelennor (The Long Journey... Through The Lands And Forests, 2004)
Co by můj výčet nejoblíbenějších a mě nejvíce ovlivňujících Proto/Pre-Dungeon Sythů bez úchvatného Siriona? No ničím zmítané divkou vodou v moři dalšího ničeho! Polský "Tolkien Inspirated Ambient" z z raných let milenia pro mě představuje asi nejlepší definici toho, jak si představuji zvuk, struktury, kompozice, estetiku i tématiku pravého Dungeon Synthu. Pohádkově laděné melodie v kontrastu s blastbeaty dvojšlapkových automatických bicích, lyriky a téma inspirované největším příběhem naší éra Pánem Prstenů J.R.R. Tolkiena, vokál trpícího Smeagola a především ohromná atmosféra. Některé písničky, které jsou spíš blackmetalem bez kytar, což je nasnadě u projektu za kterým stojí lidé z polské blackmetalové scény. V tomto konkrétním případě je to postava Przemysława alias Vesemira působícího v kapelách Old Leshy a Golfaron. Pronikání inspirací obou žánrů se zde nedá přeslechnout. Můžeme mluvit o blackmetalu bez kytar a nebo dungeon-synthu s blackmetalovým vokálem.Je pravděpodobné, že k tomuto seznamu/výběru/výčtu v budoucnu vznikne další díl. Případně uvedu žebříčky dalších subžánrů, nebo i žánrů. Zábava v kobkách rozhodně nekončí!
Žádné komentáře:
Okomentovat