𝖁𝖞𝖘𝖊𝖍𝖗𝖆𝖉'𝖘 𝖘𝖊𝖑𝖊𝖈𝖙𝖎𝖔𝖓/ Vyšehradův výběr: ℙℝ𝕆𝕋𝕆-ℙℝ𝔼/𝔻𝕌ℕ𝔾𝔼𝕆ℕ 𝕊𝕐ℕ𝕋ℍ𝕌 (𝕆𝕃𝔻-𝕊ℂℍ𝕆𝕆𝕃 𝔻𝕌ℕ𝔾𝔼𝕆ℕ 𝕊𝕐ℕ𝕋ℍ𝕌) 𝕀.

Vyšehradův výběr PROTO-PRE/DUNGEON SYNTHU (OLD-SCHOOL DUNGEON SYNTHU) I.


V tomto krátkém výčtu se pokusím popsat svoje nejoblíbenější narávky v žánrovém zařazení "PROTO/PRE Dungeon-synth" (nebo by se dalo mluvit také o Old School Dungeon-synthu).
Jak už to s klasifikací tohoto dedikovaného (zpětně vzniknuvšího) žánru bývá, bude to komplikované, velmi rozvětvené. a mnozí dnešní vykladači historie žánru Dungeon Synth, či jeho odboček, budou jistě nesouhlasit, se zařazením či zmínkou o mnohých projektech, či nebudou sounáležet s popisy některých atributů žánru. Tak už to chodí: vkus je subjektivní, a tento výčet je velmi osobním seznamem věcí, které utvářeli můj posluchačský a tvůrčí dojem z žánru Dungeon synth, a jsou často zásadníni historickými milníky v tvorbě mého vkusu.

Uvádím vždy oblíbenou píseň i desku.

BURZUM - Hermoðr Á Helferð (Dauði Baldrs, 1997)

Deska Dauði Baldrs - tzv. první vezeňské album Varga Vikernese známého díky blackmetalovému pionýrskému projektu BURZUM, pod jehož názvem vydal dvě desky, které já (i mnoho z dalších tzv. z nás)  považuji za základ dnešního žánru Dungeon synth. Je zde patrná především návaznost na původní estetiku a témata severského pohanství, anti-křesťanství a v rámci hudby pak především na známé kompozice a harmonie až hyper-božsky znějících Burzum a tzv. druhé vlny blackmetalu. Hermoðr Á Helferð je skladba, kterou jsme z desky slyšel nejvícekrát, a je moje úplně nejoblíbenější. Odhaluje jednoduché, až primitivní melodie, zahrané na nejjednodušší synťákovou instrumentaci.

Podle mně dostupných informací byla deska nahrána pomocí synthenzátoru a kazeťáku. Bohužel, který konkrétní synthenzátor Varg použil, není zřejmé, ale podle zvukových odhadů, se jedná o Casio CZ-101, který prokazatelně používal při nahrávání (a který je významně zapsán do kompozice skladby) Dunkelheit. Mnoho let na internetu koluje také demoverze původní podoby tohoto alba s plnou fotografickou dokumentací - původní preview kazety nadepsané Vargem ručně. Následující album Hliðskjálf nahrával také v rámci vězeňské cely - tentokrát celý proces trval údajně jen týden a hlavním hardwarem byl synťák Roland D-50, a následně byla deska softwarově dotvořena. Mezi legendární zvuky tohoto dungeonového kultu, patří bezpochyby tovární presety s názvy "DigitalNativeDance" a "Fantasia!"

Obecně "vezeňské desky" Varga Vikernese, jsou jeho fanoušky, a řekněme "těmi druhými fanoušky v blackmetalu" (které sám pan Cachet vnímá jako pozéry), vnímány negativně. Často v jejich kritice zaznívají slova o "nudě" a některá kritická hodnocení, jde mnohem dál. Uvádím zde jednu citaci za všechny (nutno říct, že pozornost k takové nahrávce spíš tato kritika přitáhne): "Šílený neonacista, žhář kostelů a vrah, hraje 40 minut na dětské piánko. Může to znít vtipně, ale je to vtipné ani ne z poloviny."

Pro mě osobně je Dauði Baldrs ve společnosti Hliðskjálfu úplně nejzásadnějším milníkem a definicí Dungeon synthu a dlouhé roky to pro mě byla i nejoblíbenější nahrávka ctihodného hraběte Grišnákha, kterého se samozřejmě mnozí vykladači čistoty a politické korektnosti v kultuře a umění, snaží ze stěžejního pionýrství žánru vyškrtnout, nebo jak se říká dnes "zrušit".

AGHAST - Totentanz (Hexerei Im Zwielicht Der Finsternis, 1995)

K původním cestám, jež vedli ke krystalizaci žánru DS rozhodně počítám i nezanedbatelnou stopu umělců, kteří ze sféry černého kovu a severské-folklorně orientované scény extrémní hudby, vydali na cestu tzv. Dark ambientu. Ten byl pak u mnoha z projektů, které dnes chápeme jako esenciální pro DS, jakousi prvotní žánrovou kvalifikací, určijící dopředu posluchačům, o jaký typ poslechu se bude jednat.

Aghast je ženský projekt dvou zavedených umělkyň, jež se v roce 1995 spojily, aby nahrály velmi intenzvní nahrávku, která se potácí na pomezí záznamu temného femminího ritu, industriálního zaklínání a pochodové hudby mýtických hyperborejců. Až po letech poslouchání tohoto skvostu, který sem ulovil ve vodách divokého internetu nultých let, a přepalovaných nosičích často špatně popsaných, jsem zjistil kdo za projektem stojí, a že ústřední postavou je slavná Andrea Meyer alias Nebelhexë - německá muzikantka, modelka, spisovatelka a propagátorka germánsko-severské folkloristiky (a která svého času působila jako performerka v poněkud komerčně laděných Cradle of Filth). Její hudební zářez pak je nejhlubší zejména v jejím solovém projektech Hagalaz' Runedance a Nebelhexë, které se tématicky věnovaly evropskému polyteismu v ženské perspektivě a hudebně se upínaly k folklorní tradici kombinované s odkazem rustikálnější podoby industrialu. Nebelhexë zemřela tragicky rukou atentátníka v norském Kongsbergu, kde žila a tvořila. Obětí tragické události se stala náhodou. Smutek a frustrace, které smrt přední ženské folkloristky polyteistického duchovné scény Evropy, způsobenou šípem vystřeleným z luku radikalizovaným islámským konvertitou v obchodním domě, přinesla jsou od té doby velmi hmatatelné. Společnost Nebelhexë, na této úchvatné nahrávc, dělá neméně slavná persona severské blackmetalové scény devadesátých let Tania "Nacht" Stene. Ta se proslavila především jako vizuální tvůrkyně. Její obrazotvornost a techniky, které využívala vytvořili estetický základ druhé vlny blackmetalu, která nejen tím, že vycházela z evropského folkloru, neváhala upouštět od témat satanismu a věčné kontroverze křesťanských hodnot napadaných ďáblem. Tania vytvořila obaly k nejzásadnějším deskám nejen severského blackemetalu jako jsou alba Darkthrone, Thorns, Satyricon, Burzum, Emperor. Jednu z jejich prací můžete vidět v mém žebříčku DS o jednu příčku výše. Je autorkou krásně malovaného a grafickými kartami bohatě vybaveného obalu Daudi Baldrs od Burzum.

A i když jsou Aghast více darkambientní záležitostí, vždy je řadím do tohoto pomyslného žebříčku, pro jejich historický význam. Nejsem jediný posluchač, na světě kterého dovedli od Blackmetalu k dungeon synthu a kterému utroviřili estetický kvalitativní základ, který může a je často perimetrem kvality. Jejich stopy mě dovedly až k produkci veleslavného vydavatelství Cold Meat industry, které mi otevřelo dveře do světa dalších mnohdy příbuzných žánrů.

Eternal Fear - The Past (Ancient Woods, 1995)

Za tímto mýtickým projektem zjevujícím se z dávnověku devadesátých let v polském malovojvodským městě Wroclaw stojí Bartosz Źrebiec alias  Barth La Picard, osobnost procházející mnoha formacemi místní temné scény, která dodnes jak v rámci blackmetalu tak i v rámci dungeon synthu a dalších obskurních a polozapomenutých žánrů a podžánrů expanduje v nebývalé šíři. Bartosz, mimo menší vlastní projekty, byl součástí skvělé raw-blackmetalové kapely Vallachia, která mimo klasické rané estetiky přináší pro polský blackmetal typický zvuk a naléhavost. La Picard také dodnes půosbí v méně zábavné a pro našince proavděpodobně vůbec neinteresující kapele Grimlord, hrajíce melodický heavy metal. Celé album Ancient Woods přináší mnoho, z toho co považuji za klasický dungeon synth jak kopmozičně tak tématicky. Druhá nahrávka - Pagan Souls Of Ryczyn...Zvantevith, která se světu zjevila až po "popularizace žánru v novém věku" a posléze vyšla společně s Ancient Woods ve sběratelském boxu už za plného průběhu dungeon-mánie v roce 2020, bohužel nenese v žádném případě intenzitu prvního alba. A jako patnáctiminutová skladba pak působí jako nějaké outtake demo, jež z dobrého důvodu na původbním Ancient Woods chybělo. Téma pohanství slovanského zde vystupuje dopopření už jen v rámci názvů alb, a opět je interpretováno jako zásadní folklorně regionální kulturní vliv. Píseň Past (Minulost), i když, konkrétně i ona více leží ve vodách recitativního dark ambientu, je pro mě opět zásadní žánrotvorý sonicko kompoziční schod.

Trobar De Morte - When the Night Fall (Fairydust, 2004)

Další, (mnohými jistě chápáno jako velmi netradičně zařazené), je projekt Trobar De Morte, který uvádím vždy jako skvlý příklad žánorvé kategorizace dungeonu v dobách, kdy prakticky deifinice tohoto žánru neexistovala. V kategoriích které přiléhali temné rockové a metalové hudbě, se objevili věci nemetalové a nerockové, které ale tématicky stojí na spřízených prknech, nebo je přímo tvoří lidé pocházející z té mnohokrát sklońované blackmetalové scény. Když sem v dřevních dobách internetu a pátrání po nahrávkách blackmetalových narazil na takovou kategorii, nesla zpravidla název "Dark-Ambinet" nebo jen "Ambinet" a vedle výše zmíněných Aghast a Burzum v ní většinou byli i Trobar De Morte a v případě méně metalově zaměřených zákoutí i JMJ Oxygene. Trobar de Morte je špaňelská folklorně-pohanská kapela, kterých je dnes na scéně mnoho, a které, v jejich nejkomerčnější podobě ústí v hrůzostrašnosti typu Wardruna, nebo to druhý. Trobar de morte ale ve své době byli spíše kapelou kterou potkáte hrát na hradích slavnostech na Okoři i když jejich nahrávky jsou bezesporu velmi profesionální a funkční. Z aktuální dungeonové české scény mi nejvíce evokují Budeč, protože hrají na živé nástroje a využívají interpretací staré a středověké hudby, až na akademické úrovni, ale zároveň se vše nebojí skřížit s fantasy tématikou, která esteticky může vyústit až do podprsenky bojovnice Xeny. Jejich píseň When the nights Fall mě fascinuje mnoho let, nejen krásnou melodií která má inspiraci ve folkloru, ale i názvem, který je v podstatě opisem první lyrické linky písně Dunkelheit.

Sirion –  Fields of Pelennor (The Long Journey... Through The Lands And Forests, 2004)

Co by můj výčet nejoblíbenějších a mě nejvíce ovlivňujících Proto/Pre-Dungeon Sythů bez úchvatného Siriona? No ničím zmítané divkou vodou v moři dalšího ničeho! Polský "Tolkien Inspirated Ambient" z z raných let milenia pro mě představuje asi nejlepší definici toho, jak si představuji zvuk, struktury, kompozice, estetiku i tématiku pravého Dungeon Synthu. Pohádkově laděné melodie v kontrastu s blastbeaty dvojšlapkových automatických bicích,  lyriky a téma inspirované největším příběhem naší éra Pánem Prstenů J.R.R. Tolkiena, vokál trpícího Smeagola a především ohromná atmosféra. Některé písničky, které jsou spíš blackmetalem bez kytar, což je nasnadě u projektu za kterým stojí lidé z polské blackmetalové scény. V tomto konkrétním případě je to postava Przemysława alias Vesemira působícího v kapelách Old Leshy a Golfaron. Pronikání inspirací obou žánrů se zde nedá přeslechnout. Můžeme mluvit o blackmetalu bez kytar a nebo dungeon-synthu s blackmetalovým vokálem.



Je pravděpodobné, že k tomuto seznamu/výběru/výčtu v budoucnu vznikne další díl. Případně uvedu žebříčky dalších subžánrů, nebo i žánrů. Zábava v kobkách rozhodně nekončí!